Častá chyba klientů je, že nechodí na hodiny výcviku pravidelně. Docházet jednou za 14 dnů, či za 3 týdny je opravdu málo. Za tu dobu se majitel psa naučí spoustu zlozvyků (aniž by si to uvědomil), které se těžko odbourávají a výcvik pak logicky trvá déle, protože se musí stále dokola opakovat to samé. Klienty to poté přestává bavit, nabudou názoru, že je výcvik k ničemu, protože není vidět žádný posun vpřed, a přestanou docházet zcela. Pokud budete chodit alespoň jednou týdně, zlozvykům se vyhnete, nebo je odpouráme hned na počátku, protože se uvidíme častěji, tudíž vás budu moci častěji opravit. Práce jde pak rychleji, vy se lépe učíte a tím pádem je pokrok vidět i na chování vašeho psa.

     Zvíře je zrcadlem svého pána. Víte, čtu teď knížky od jedné paní spisovatelky - Zdeňky Jordánové. To napsala ona. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že na nějaké úrovni to víme. Po internetu koluje spousta fotek, kde jsou si psi a jejich pánové opravdu velmi podobní. Ale netýká se to pouze vzhledu, nýbrž i chování. Zvíře je zrcadlem svého pána. Pokud má váš pes s něčím problém, zamyslete se nejdříve nad sebou, možná si to ani neuvědomujete, ale psi jsou úžasně bezprostřední a vycítí vše. Často odráží nás samotné. 

 

A proto, vy, kteří máte problém se svým psem, popřemýšlejte, není to pes, kdo je ten problém, jste to vy.

      Když už se rozhodneme, že si psa pořídíme, měli bychom počítat s tím, že v našem společném životě nebude jen radost ze sdílených chvil. Bohužel soužití se psem, nebo jakýmkoliv jiným zvířetem, sebou nese i chvíle smutné, neradostné. Určitě se všichni shodneme, že nejlepší je, když pejsek odejde stářím třeba ve spánku, ale někdy to musíme rozhodnout my. Ať se psovi něco stane, nebo je starý a je na první pohled vidět, že trpí.

     Ano, řeč je o eutanazii (uspání, usmrcení). Každý, kdo si pořizuje nějaké zvíře, by se měl připravit na to, že taková chvíle může jednou přijít. A není to lehké rozhodnutí. Kdy je vhodná chvíle? - když už se trápí, nebo když je vidět že se ještě netrápí (aby k trápení vůbec nedošlo)? Ale hlavně je to těžké rozhodnutí - vlastně odsoudíme k smrti někoho, koho máme rádi, člena rodiny, který tu pro nás vždy byl. Musíme mít na paměti, že by bylo od nás sobecké nechat ho žít třeba v bolestech. Samozřejmě je dobré zajít k veterináři a poradit se s ním, ale on vám poradí, rozhodnutí je na vás.

     Těžké je udělat to rozhodnutí, ale těžší je ho realizovat.