Včera jsem bohužel musela nechat uspat svého potkana Ruperta. Bylo to moc těžké rozhodnutí, ale myslím si, že rozhodně správné. Bolí to a je mi smutno, ale už je mu lépe, budeme na tebe vzpomínat, snad mi odpustíš.

     Ve spojitosti s touto událostí jsem napsala článek o eutanázii v rubrice články, protože si myslím, že je dobré na to upozornit všechny, kdo mají, nebo si chtějí pořídit jakékoliv zvíře.

  Kamarádka mne poprosila, jestli bych s ní nejela pro jednoho týraného pejska.

 

   Jednalo se o 14-ti letého Německého ovčáka, služebního typu. Pejskovi už neslouží zadní nohy tak, jak by měly, což se dalo, vzhledem k jeho pokročilému věku, předpokládat. Když jsme asi kolem 20:00 dorazily na místo, bylo již přes plaňkový plot, na první pohled, zřetelné, že Bad má nadváhu. Samozřejmě, čím je pes starší, tím větší sklony k nadváze má. Ale to neznamená, že se tomu nedá předejít. Když jsme viděly misku, ve které byl údajný zbytek krmiva, docela jsme se zděsily, protože množství nekvalitních granulí, které denně musel spořádat, bylo asi obrovské. Dále nás překvapilo, že jsme dostávaly vcelku zmatené odpovědi na jasné otázky typu: "kdy byl naposledy očkovaný a proti čemu?" (odpověď, že ani nemá vlastní očkovací průkaz, ale průkaz po jiném psovi, nás opravdu překvapila), "Jak reaguje na jiné psy?", (1. odpověď zněla, že mají ještě  malého pejska a že se psy nemá problém. 2. odpověď, asi o půl hodiny později, již v trošku jiném znění, že s velkými psy asi problém mít bude), atd...

 

Na majitelích bylo znát, že psovi svou neznalostí ubližují, a tím ho vlastně týrají. Když dožíral ještě nějaké ty granulky, bez oslovení k němu zezadu přišli a začali ho hladit. Absolutně se nepozastavili nad tím, jak se na ně pes podíval, z jeho výrazu bylo zřetelně vidět, že se mu to nelíbí, ale oni to neviděli. Stejně tak neviděli jeho nadváhu, a také to, že má pravděpodobně nemocné oči. Nehledě na to, že majitelé museli psa naložit do auta sami, protože nemohl vyskočit, ale báli se na něj jen sáhnout a zvednout jej.

 

  Po tom, co jsme naložily psa, zabouchly dveře od auta a rozjely se vstříc jeho novému domovu, jsme chvíli obě mlčely. Myslím si, že nám oběma chvíli trvalo, než jsme to vstřebaly. Nicméně jsem ráda i za tento, nepříliž pozitivní zážitek, člověk si připomene, že týrání nemusí být jen fyzické.

 

Slovo kamarádce

    Jsi hrozný blázen, ale smekám před tebou hluboce a ukláním se k zemi, protože mnoho lidí, kteří by tak rychle jednali, jako ty, není. Bude se u tebe určitě  mít nádherně a svůj zasloužený důchod si u tebe v klidu dožije.

     A je mi moc velkou ctí, že jsi požádala zrovna mně, abych jela s tebou, řekla ti svůj názor a pomohla ti s pejskem, přeji vám mnoho štěstí a radosti v soužití a spolupráci!